Učebnice Soudobé dějiny umožňuje dětem pochopit projevy nedemokratických režimů

Naprosto odmítáme, že by nová učebnice měla jakýmkoli způsobem propagovat komunismus nebo zlehčovat jeho zločiny. Naopak otevírá řadu témat, o kterých se doposud děti neučily, propojuje výuku s moderními prvky a umožňuje dětem zjistit si co nejvíce informací. ÚSTR s jedinou výjimkou (chybné uvedení názvu Ústřední vedení odboje domácího) dosud nepředložil relevantní výtky ke skutečně faktografickým chybám, chytá se proto nesmyslné teorie o obhajobě komunismu. Z našeho pohledu paradoxně ÚSTR jako instituce (zastoupen svým současným vedením) v záležitosti této učebnice, k níž dodal koncepci, scénář a texty v souladu s uzavřenou smlouvou, i kompletně odsouhlasil její finální podobu, bojuje jen sám se sebou.

Chceme být maximálně transparentní a odborné i laické veřejnosti umožnit získat vlastní pohled na tuto diskutovanou učebnici. Ta bude proto v elektronické verzi až do konce srpna k zapůjčení zdarma. Zároveň jsme požádali profesora Michala Stehlíka z Ústavu českých dějin FF UK o odborný pohled na obsah učebnice i na výtky ÚSTR. Podle jeho názoru je zjevné, že učebnice v žádném případě ani vzdáleně nebagatelizuje zločinný systém komunismu mezi lety 1948–1989, naopak vede k pochopení nástupu i projevů nedemokratických režimů v našich dějinách.

Posudek prof. Michala Stehlíka, Ph.D., k titulu Soudobé dějiny: Badatelská učebnice dějepisu pro 9. ročník základních škol a víceletá gymnázia (Nakladatelství Fraus)

Na úvod – přístup

Byl jsem požádán o posouzení badatelské učebnice soudobých dějin, přičemž chci na samém počátku deklarovat, že mé posouzení a pohled na učebnici nevychází z didaktických pozic, ale bude se jednat o pohled na práci s faktografií, interpretací, pohled na vypovídající hodnotu zvolených témat, případně zhodnocení absence některých témat. Toto mé posouzení přichází ve chvíli, kdy byla učebnice podrobena kritice ze strany Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), na kterou bylo následně poměrně podrobně reagováno. Není tedy mým úkolem a rolí „hodnotit kritiku“, případně „hodnotit vyjádření ke kritice“, celou situaci považuji za natolik nešťastnou a nestandardní, že by se podobný přístup mohl utopit v detailech, zvláště když výtky mnohdy vycházejí spíše z ideologických než z metodologických či skutečně faktografických pozic. Mimo jiné se na celém případu ukazuje, jak významná je role interpretace a schopnosti práce s textem, nakládání s prameny a informacemi – k čemuž má ve výukovém procesu napomáhat právě daná učebnice.

   1) Je nutné pracovat s celkem

Jako první faktickou poznámku musím uvést prostý fakt, že při posuzování dané učebnice je nutné pracovat s celkem učebního materiálu. Pečlivě jsem prošel kritické poznámky ze strany ÚSTR i vyjádření autorského kolektivu k nim a je zde jeden zcela zásadní moment. Učebnici totiž netvoří pouze jeden „sešit“ samotné učebnice. Nedílnou – a pro proces výuky bezpochyby neopominutelnou – součástí je příručka učitele badatelského dějepisu, jakož i badatelský pracovní sešit dějepisu, filmové ukázky a další materiály v aplikaci HistoryLab. Absence práce s celým setem materiálů se projevuje hned v několika výtkách kritiky ze strany ÚSTR, jež ovšem nejsou relevantní – patrně nejvíce při výčtu chybějících témat (Terezín, Palach a další), která ale ve skutečnosti nechybí. I tak je však třeba zdůraznit, že žádná moderní učebnice dějin nemá být enumerací jakéhosi národního kánonu.

Příručka učitele přináší ve svém přístupu vysvětlení úkolů a postupů v učebnici, vysvětluje použité příklady, je vodítkem pro práci s tématem a přináší další doplňující informace (kdy se samozřejmě předpokládá i samotná příprava učitele ohledně dalších doprovodných informací). Samotná učebnice má 124 stran, příručka učitele pak 188 stran. Pokud při kritickém hodnocení informací v učebnici samotné nedošlo k provázání s příručkou pro učitele, mohly se některé pasáže jevit vytrženě z kontextu nejasnými, či dokonce zavádějícími. Máme ale před sebou podklad pro výuku, který je třeba posuzovat komplexně. Upozorňuji, že nejde o výkladovou učebnici dějin, kdy dochází k frontálnímu výkladu a žák po memorování údajů z učebnice „umí dějiny“. Pracuje se s otázkami, kritickou analýzou podkladů, hledají se souvislosti, postoje aktérů apod.

   2) Obsah učebnice

Témata učebnice chronologicky postupují od první světové války až po rozdělení České a Slovenské Federativní republiky. Poslední oddíl je pak věnován aktuálním výzvám, od střetávání se s arabským světem, přes otázky ekologie, migrace, nových technologií, dějin ve veřejném prostoru. Struktura je tematicky přehledná, s mnoha logickými návaznostmi a informacemi. Velký důraz je kromě badatelského přístupu kladen na souvislosti, osobní vzpomínky jako reprezentace událostí či postojů, stejně jako obraz dějin v dalších rovinách (umění, film, veřejný prostor). Učebnice vtahuje v jednotlivých kapitolách do dějin více perspektiv aktérů, které nejsou klasickým většinovým pohledem. Jako příklad lze uvést romské postavení ve společnosti mezi první republikou a protektorátem, stejně jako perspektivu německých vojáků na frontě druhé světové války. Zapojování těchto perspektiv je dle mého jednoznačným kladem učebnice, nevypráví se zde nějaký zkamenělý národní příběh, ale rozporuplné dějiny. Navíc je obsah vždy vztažen k hodnotám demokracie, humanity a lidských práv. Další silnou stránkou učebnice je propojování dějin s jejich dnešním obrazem, příkladem budiž použití pro někoho kontroverzního výtvarného díla „Horáková visí“. Dle kontextu výuky (viz odkaz na lekci v aplikaci HistoryLab) se jedná o využití metody kontroverze, navíc jasně pojmenované jako aktuální výtvarný pohled. Osobně v tomto konkrétním případě neshledávám žádný etický problém, natož urážlivost. Stejně tak je dle mého názoru zjevné, že učebnice v žádném případě ani vzdáleně nebagatelizuje zločinný systém komunismu mezi léty 1948–1989, naopak vede k pochopení nástupu i projevů nedemokratických režimů v našich dějinách.

Za mimořádně zdařilé pak považuji propojování konkrétních událostí a procesů v dějinách s filmovými ukázkami, nabízející potenciál spojení informace a emoce. Právě příručka pro učitele a kombinace práce s učebnicí a portálem HistoryLab umožňuje dle mého skvělou práci s tématy. Obecně chci v souvislosti s obsahem učebnice, faktografií a prací s prameny jakéhokoliv druhu vysoce vyzdvihnout celkový výsledek a práci autorského kolektivu.

   3) Vytýkané chyby

Nemám v úmyslu zde opakovat jednoznačné a dle mého v drtivé většině přesné vyrovnání se autorského týmu s připomínkami ÚSTR. Ve většině nemají připomínky nic společného s faktografií, případně se jedná o nepochopení didaktického přístupu, vytržení z kontextu práce s informací, z velké většiny opět dané i tím, že se neposuzovala učebnice v celku všech materiálů. Autoři učebnice přiznávají chybu v případě názvu organizace „Ústřední vedení odboje domácího“, což však považuji za ojedinělou nepřesnost ve faktografii jako takové. A jakkoliv nechci tuto záležitost zlehčovat, patrně neposouvá význam vysvětlovaného kontextu a jistě dojde při případném dotisku k opravě. Na některých místech je samotné kritické posouzení ÚSTR vysloveně chybující. Když se například kritizuje název kapitoly „Normalizace jako obnovení pořádku“, necituje se název správně a při reálné citaci názvu se hned projeví interpretační problém kritiků – kapitola se totiž jmenuje: Počátky „normalizace“: obnovení „pořádku“. Při vědomí dvou slov v uvozovkách názvu je zřejmé, že nikdo normalizaci za reálné (natož pozitivní) obnovení pořádku nepovažuje. Nehledě na to, že učitelé jistě budou pracovat s esejí Milana Šimečky „Obnovení pořádku“. Další nepochopení kritiků, které uvádím jako poslední příklad, je zpochybňování pravdivosti tvrzení v učebnici, že v únoru 1948 se nepřipojil k demisi dostatečný počet ministrů. Vždyť jich nakonec podalo demisi čtrnáct. Ano, nakonec demisi podalo skutečně 14 ministrů, ovšem kritici rozhodně nečtou text v kontextu – text odkazuje k počátku krize, kdy jich nebyla nadpoloviční většina, což umožnilo tlak na prezidenta republiky.

Zcela stranou pak musím ponechat expresívní a agresivní stylistiku kritiky ze strany ÚSTR. Přece jen by patrně bylo vhodné, pokud se ústav zaštiťuje profesionalitou a faktografickou přesností, aby ve veřejných materiálech nevypadával z této role emočními figurami.

   4) Problematické informace a příklady

Jak jsem výše konstatoval, neshledávám v učebnici ve většině žádné fatální chyby, natož abych považoval celek za nekvalitní. Přesto za sebe vnímám dvě pasáže za jistým způsobem problematické.

a) V některých případech dochází ke střetu mezi stavem „de iure“ a stavem „de facto“ v konkrétních historických událostech či procesech. Většinou se tento rozpor „legalistické pozice“ a historie reality daří dobře vysvětlit. Někdy ovšem dle mého ne zcela. Jedním z příkladů je s. 48 učebnice, kdy se konstatuje, že tábor v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu „spravovaly české úřady“. Faktem je, že v červenci 1942 došlo k organizační změně a tábory se dostaly pod velení okupační správy, konkrétně neuniformované policie, cituji „Nejdůležitějším nadřízeným orgánem pro velitelství tábora zůstával do roku 1942 zemský úřad. Změna nastala až 1. července 1942, kdy došlo k první z řady reorganizací uvnitř MV a faktickou rozhodovací moc převzali generálové uniformované a neuniformované protektorátní policie Paul Riege a Horst Böhme. Právě druhý zmiňovaný se stal novým rozhodujícím činitel.“ (Petr Klinovský: Lety u Písku. Neznámý příběh dozorců, In. Paměť a dějiny 02/2016, s. 5). Takto jednoduchá věta tedy není zcela faktograficky přesná, zároveň by se rozhodně z výkladu neměla ztratit skutečnost, že k celému procesu docházelo v kooperaci s českými úřady i zaměstnanci (viz velitelé táborů a další). Pro případnou revizi učebnice bych se v tomto případě přimlouval formulaci přece jen upřesnit, předpokládám přitom, že se pointa kritické otázky a pochopení tímto nezmění.

b) Druhým, dle mého problematickým příkladem je vzpomínka Elišky Kleinové na národnostní poměry v Československu (s. 17 učebnice), kde dotyčná uvádí skutečnost, že se setkala s odmítnutím vstupu do Sokola pro svůj židovský původ a našla alternativu v organizaci Lasalla (budoucí DTJ). Na tuto informaci navazuje v příručce pro učitele doplňující vysvětlení (s. 25 příručky), jež říká: „Vzpomínky Elišky Kleinové ilustrují limity tolerance části české společnosti vůči židům (Sokol), ale zároveň tolerantnější postoje její jiné části… Odlišná reakce obou spolků na žádost Kleinů o členství ilustruje, že tolerance i xenofobie nezávisela na národní identitě, ale linie těchto postojů šla napříč národními společenstvími.“ Právě tento příklad považuji za nešťastně zvolený. Nikoliv proto, že by se E. Kleinová nemohla setkat s podobným odmítnutím (máme doklady i z jiných sokolských organizací), ale je otázka, zda tato vzpomínka i její následné vysvětlení nevytváří jednostrannou informaci o obecném postupu Sokola, který v celku takto systematicky netolerantně nepostupoval. Dle mého je zde nebezpečí generalizace, kdy příklad má sloužit k rozdílnosti postojů uvnitř jednoho národního společenství, ale je vybrána situace, která nemusí být zcela typická. V případném dalším vydání bych tento příklad doporučoval přepracovat s větším kontextem.

Slovo na závěr

Po pečlivém pročtení a zhodnocení celku učebnice a dalších komponentů ji považuji za velmi kvalitní materiál posouvající výuku dějepisu skutečně ke kritickému myšlení a chápání dějin. Didaktickou stránku jistě zhodnotí patřiční odborníci, za sebe jsem se snažil poctivě zhodnotit úroveň faktografie, interpretace a aktualizace použitých materiálů. Až na několik málo případů, které bych v dalším případném vydání doporučil přepracovat či se zamyslet nad jejich jinou textací, nevidím v učebnici žádné problematické pasáže. Naopak, jako celek učebnici oceňuji.

V Praze dne 24. 7. 2023

prof. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., Ústav českých dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy / Národní muzeum, profesor českých dějin se zaměřením na moderní dějiny (především témata protikomunistického odboje a odporu, popularizace dějin), autor vzdělávacího podcastu Přepište dějiny

Učebnici Soudobé dějiny, související pracovní sešit a podrobnou příručku učitele s metodickými pokyny a kontextovými informacemi si můžete do konce srpna prohlédnout zdarma. Stačí si objednat její elektronickou verzi v učitelské licenci ZDE.

Kontakt pro média

Radka Šmahelová, 602 681 571, smahelova@fraus.cz
Tomáš Kofroň, Adison, 725 591 097, tomas.kofron@adison.cz