29. 9. 2015

Facka jako rána proudem

Lidové noviny - Vněkterých zemích prý už se děti v první třídě nebudou učit psát rukou, ale rovnou na klávesnici. Je to špatně?

Zastánci tradice tvrdí, že je, protože rukopis rozvíjí emoční inteligenci a kreativitu, propojujevmozku ta správná centra a celkově člověka kultivuje. Sem tam se dokonce ozývají hlasy, že když nepřinutíme děti učit se od každého písmenka čtyři tvary a zrušíme kličky, pošlou nás jednou bez slitování do domova důchodců. No, není to vyloučeno. Na druhou stranu nelze vyloučit ani eventualitu, že odpor k psaní a mizerná schopnost formulovat může mít svůj počátek právě v úmorném kroužení těch správných kliček a nuceném přepisování ne dost úhledných úkolů. Možná by děti měly co sdělit, kdyby se nebály, že to neudělají dost hezky, případně bez chyb. Že třeba napíší špatné měkké nebo tvrdé i nebo velké písmeno. Dovolit dětem, aby na začátku gramotnosti písmenka spíš vyhledávaly a mačkaly než kroužily, není marný nápad. Připouštím ale, že neškodí, když ho vyzkoušejí jinde. Kdyby to náhodou nevyšlo a ty domovy důchodců by opravdu začaly praskat ve švech.

Unás momentálně zkoušíme, jestli lze seknout drzého pubescenta, přesněji, jestli to může udělat učitel. Oficiálně ne, neoficiálně si spousta lidí myslí, že to pubescentovi prospěje. Někteří dokonce radí seknout beze svědků, jelikož to splní účel, aniž by se vyvolal skandál. Nesouhlasím. Facku udělenou bez rozmyslu (ruka vyletí sama) vnímám jako fyzikální jev. Když se dotkneš drátu pod napětím, dostaneš ránu. To může být pro život i užitečná zkušenost. Jedna věc je ale nebezpečnější než rána bez rozmyslu a tou je rána s rozmyslem.

Učebnice prý v současnosti používá jen něco přes třicet procent učitelů středních škol a něco přes šedesát procent učitelů druhého stupně základních škol. A tendence je nadále sestupná. Nad šálkem kávy si na to téma nedávno povzdychl známý nakladatel Jiří Fraus, který se zaměřuje právě na učebnice. Jen tak mimochodem ale vyslovil taky větu, jež stojí za zaznamenání: "Učitelé dneska potřebují, aby jim někdo řekl spíš co neučit než co učit." Je paradoxní, když právě on musí občas kantorům vysvětlovat, že není nutné brát učebnice jako výčet povinného učiva a zkoušet podrobně všechno, co v nich je napsáno. Nejde o to, že by ty knížky, jež si nosí žáci na zádech, uváděly zbytečnosti, ale o to, že mnohé informace jsou v nich hlavně kvůli tomu, aby bylo učiněno zadost komplexnosti. Ano, najdu tam spoustu podrobností, což je dobře, ale to neznamená, že si všechny musím ofotografovat do paměti.

Globální studie Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj ukázala, že velké investice do školních počítačů a technologie ve třídách nezlepšují výsledky žáků. Naopak se zjistilo, že časté používání počítačů je spíše spojeno s horšími výsledky. Ale pozor – stejně jako žádné používání. Takže jaké je resumé? Prosté: přiměřeně!