Navrhnout divadelní jeviště?

Navrhnout divadelní jeviště? To je zajímavý matematický úkol!

Jitka Stuchlíková (Pražský deník, 10. 1. 2009) - Mezinárodní průzkum nadělil žákům čtvrtých a osmých tříd v České republice špatné známky. Jednu z přírodopisu, druhou z matematiky. Příčiny, jež jsou důvodem, proč naše děti v těchto předmětech selhávají, jsme se rozhodli hledat s Ondřejem Hausenblasem z pražské Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Dědové, kteří brali vnuky do dílen, aby společně vyrobili třeba ptačí budku a pak pozorovali, jak ji navštěvují špačci, sýkorky a třeba i kavky, mizí. Je to nenahraditelná ztráta?

Míníte- li tím to, že dědové s vnuky nespolupracují způsobem: "Já ti to ukáži, ty to okoukneš, uděláme to spolu," pak to je veliká ztráta. Tyto metody jsou totiž pro většinu dětí tradičně nejefektivnějším způsobem učení. Odborně se říká, že učitel modeluje, jak se práce koná. Takže když děti takového dědečka nemají, tak jim v dětství něco uteče.

O co všechno člověk přijde v dospělosti, když jako dítě nenalezne vztah k přírodě, když si nic nevezme ze života zvířat, které v ní žijí?

Například Švédové tvrdí, a to i na základě výzkumů, jež tamější odborníci vypracovali, že děti od věku, kdy navštěvují mateřské školky, mají co nejvíce pobývat venku. V přírodě se totiž učí základním manipulačním dovednostem a také spolupráci s ostatními. Díky pobytu na čerstvém vzduchu jsou zdravější, vyrovnanější a pak se taky lépe učí. Kromě toho samozřejmě získají lásku a vztah k přírodě. Pokud se v dětech z velkoměst, kde už skoro žádná příroda není, vztah k ní nepěstuje, tak v˙dospělosti mohou projevovat nejen lhostejnost k okolí, ale třeba i volit politiky, kteří na ochranu přírody příliš nemyslí.

Zamiřme z přírody do školy. Někdo se narodil s vlohami pro matematiku, jiný ne, ale naučit se jí musí. Je matematika věcí memorování, anebo logického přemýšlení?

Bohužel, mnoho dětí odradí forma, jakou je jim matematika předkládána. Tedy forma, která dětem není blízká, a proto jim vstup do této disciplíny neotevře. Právě to se projevuje na matematických znalostech žáků v poslední době více než fakt, že by se rodilo málo dětí s matematickými vlohami.

Lze to změnit? A jak?

Změnit se to dá. Příkladem je pojetí výuky matematiky, reprezentované především profesorem Hejným. K dispozici jsou již i nové učebnice, vydávané v plzeňském nakladatelství Fraus. Podstatou v tomto případě není mechanické počítání, ale vytváření matematických představ a schopnosti myslet. Kdyby se tímto směrem vydalo více učitelů, tak by v populaci přibývalo dětí, které matematiku umějí a těší je. Na základních i středních školách ovšem stále řada pedagogů vyučuje matematiku čistě mechanicky. Často si to sami ani neuvědomují, protože vynalézavé vyučování nepoznali. A tak se domnívají, že v matematice není prostor pro představy dítěte a osobní pochopení matematiky.

Jak to vy skutečnosti vypadá dnes?

Když se podíváte do zahraničních škol, tak tam se děti učí matematice hodně při řešeních konkrétní reálné situace. Žáci například mají za úkol vybudovat v prostoru o daných rozměrech polokruhové divadelní hlediště, kde vzdálenost mezi kolenem diváka a opěradlem předcházejícího sedadla bude aspoň 50 centimetrů. Při takovém úkolu se rozvíjí jejich myšlení, a to mnoha cestičkami. Někdo si zadání promítne jako obrázky, jiný si ho nastříhá z papíru, třetí nakreslí, čtvrtý vytvoří model hlediště, a ti nejnadanější to rovnou počítají z hlavy.

Jedno dítě má schopnosti matematické, druhé stylistické, třetí výtvarné. Kdy škola začne jejich vlohy rozvíjet? Anebo musí zůstat unifikovaná, aby všechny naučila základům všeho?

Unifikovanou cestou se talenty nikdy nerozvinou. Někteří učitelé už dokážou přizpůsobit výuku tak, aby žáci s různými vlohami mohli pracovat různě, ale je jich zatím málo. Vezměme třeba výuku literatury - žáci si přečtou literární text, třeba pohádku, a učitel se s nimi poté může pustit do hovoru o mnoha situacích i myšlenkách. Školák s matematickými vlohami může spočítat, kolik času potřebovala hlavní postava, než došla k moři. Žák nadaný vizuálním viděním pro změnu nakreslí mapu, kudy hrdina putoval Tím, že se s textem setká "po svém", se mu lépe daří porozumět jeho smyslu. Nato ale učitel potřebuje hodně času při výuce i při přípravě. Většina učitelů k tomu potřebuje také další profesní vzdělávání.

Budoucí učitele vyučujete. Jací vaši studenti jsou?

Jsou elektronicky gramotní, mnozí již ovládají cizí jazyky, takže mají přístup k informacím ze světa. A to je velmi důležité, protože i moji studenti ještě ve škole na vlastní kůži zažili starobylou, tradiční a uzavřenou představu o vyučování a učení se. Moderní pedagogika neznamená, že učitel žákům od tabule všechno řekne a pak je vyzkouší. Tak žádné dobré učení neprobíhá. Moderní vyučování musí být interaktivní, děti se musejí na učení spolupodílet. Pokud tuto partnerskou roli dostanou, pak jsou mnohem úspěšnější. Aby se naše děti mohly víc a lépe naučit, musíme více podporovat jejich učitele: lékař má povinné atestace, aby vás dobře léčil, ale učitelovi zdokonalování jeho profese peněz nepřidává. A přesto chceme, aby naše děti učil lépe.