Podplácet učitele? Kde bych na to vzal

23. 09. 2009

Přečtěte si článek, který vyšel 22. 9. v Lidových novinách - rozhovor nakladatele Jiřího Frause o vydávání učebnic, situaci na základních a  středních školách, tradičním i novém pojetí výuky, penězích investovaných do vzdělání a dalším, co s tímto tématem souvisí.

Podplácet učitele? Kde bych na to vzal

Radka Kvačková (Lidové noviny, 22. září 2009) - odkaz na článek www.lidovky.cz

Učebnice už se dávno nevydávají ve velkých nákladech a někteří studenti si je nekupují vůbec, říká nakladatel Jiří Fraus

LN - Vydávání učebnic se všeobecně považuje za dobrý byznys, protože se předpokládají desetitisícové a možná i statisícové náklady, s nimiž se může srovnávat v Česku snad jen Viewegh. Jaký je průměrný náklad vašich učebnic?

Pět tisíc výtisků. Statisícové náklady skončily s monopolem někdejšího Státního pedagogického nakladatelství na začátku devadesátých let. Dneska je pro každý předmět na základní nebo střední škole na trhu až deset různých učebnic, z nichž si školy vybírají.

LN - Počet vašich titulů přesahuje tisíc položek. S čím jste v roce 1991 začínal?

S učebnicí němčiny. Investoval jsem do ní 250 tisíc korun. Dneska bych na to potřeboval minimálně půldruhého milionu.

LN - Co podražilo od té doby nejvíc?

Všechno. Taky se už nevydávají učebnice samotné. Musí k nim být metodická příručka pro učitele plus pracovní sešit. Faktem je, že třeba papír už nějakých pět let výrazně nezdražuje. Nejdražší je vlastně lidská práce. A té není málo. Nejde jen o autory textů, ale i o grafiky, výtvarníky, o fotografie. Těch je například ve stošedesátistránkové učebnici dějepisu téměř tisíc. Ke všem musíme mít autorská práva.

LN - Učebnice pro základní školu hradí žákům stát. Rodiče jen přikupují, co učitelé doporučí. Dá se říct, jakou část vašeho obratu tvoří peníze od státu a jakou přímo od lidí?

Loni jsme prováděli průzkum zhruba ve 150 základních školách a vyšlo nám, že stát dnes nese pouze padesát procent nákladů na učebnice na základních školách. Druhou polovinu musejí zaplatit rodiče.

LN - A jak je to se středními školami?

Tam státní dotace skončila už v roce 1994. Tedy u nás. Ve vyspělých evropských zemích nikoliv. Projevilo se to tím, že naše střední školy používají učebnice minimálně. Nedávno jsem byl v jednom gymnáziu na náslechu na hodině matematiky. Učitel mi řekl, že když předepíše učebnici, koupí si ji dva až čtyři žáci. Ty dvě nebo tři stovky jsou pro mnohé zřejmě příliš.

LN - Jak se obejdou bez učebnic?

Většinou používají pouze jakési přehledy látky, kde jsou vzorečky a data k našprtání, opisují z tabule, nebo stahují z internetu. Přitom učebnice doplněná didaktikou počítá i s kreativitou žáka, kterou se tolik ohání školská reforma.

LN - Je tedy snazší prosadit se na základních školách než na středních?

Něco vám řeknu. Já mám dceru v páté třídě. Předloni přinesla domů učebnici češtiny vydanou v roce 1988. Byl jsem se zeptat ředitele, proč nekoupí novější. Řekl mi: Reforma začíná v prvních a šestých ročnících, já musím investovat hlavně tam. Někdy mám ale pocit, že ty staré učebnice vyhovují i některým učitelům. Když má češtinářka přípravy založené na Styblíkovi, proč by škola kupovala učebnice nové?

LN - Styblíkova gramatika je ovšem klasika.

Neříkám, že ne, ale proč by se děti měly cvičit na textech, které už jim dneska nic neříkají?

LN - Mít dítě ve škole je pro nakladatele učebnic poučné...

Je. Jednou taky dcera přišla, že potřebuje padesát korun na kopírování nějakého pracovního sešitu. Bylo mi to divné. A tak jsem se šel zeptat, proč potřebují padesát korun na kopírování něčeho, co by v originále přišlo nejspíš na čtyřicet. Dozvěděl jsem se, že zatímco peníze od státu na knihy škole došly, kopírování se platí z peněz od zřizovatele, tedy obce, a tam ještě něco je.

LN - Vidím, že prosadit se s učebnicemi není vůbec jednoduché, a to zřejmě ani v případě, že jsou oceňované na mezinárodních fórech, jako některé z vašich. Kde cítíte největší přetlak nabídky?

V učebnicích cizích jazyků, s nimiž jsme ostatně začínali také. Důvodem je hlavně skutečnost, že stát umožnil vstup na trh zahraničním nakladatelům.

LN - To ale nevypadá jako zločin. Vždyť konkurence zvyšuje kvalitu...

Jistě, ovšem podmínky by měly být rovné.

LN - Nejsou?

Aby mohla škola zakoupit učebnici ze státních prostředků, musí být zařazena do seznamu schválených učebnic ministerstva školství. To předpokládá kromě jiného zapracovat do hotové knihy před jejím vydáním řadu připomínek od dvou až tří recenzentů, které si ministerstvo vybere. V každém titulu musím uvést znění schvalovací doložky a očekávané výstupy a klíčové kompetence, k jejichž vytvoření má učebnice přispět. Nic takového se od zahraničního nakladatele nechce.

LN - O tom, která učebnice se bude používat, ovšem rozhodují učitelé. Pokud vím, vaše nakladatelství si vytváří jejich databázi. Nepodplácíte je náhodou třeba cestami do Středomoří, jako farmaceutické firmy podplácejí doktory, aby předepisovali jejich léky?

To bychom mohli dělat pouze v případě, že bychom měli marži, jako mají ony. Zrovna teď jsem si koupil kapky do očí. Stály 190 korun, což je víc, než stojí jedna naše barevná učebnice na křídovém papíře, kterou žák používá celý rok. Schválně jsem si u těch kapek přečetl složení. To, co obsahují, nemůže mít výrobní náklady vyšší než pár korun. V ceně léčiv je započtena vysoká marže vydávaná farmaceutickými firmami na reklamu a marketing. My musíme být daleko úspornější.

LN - Máte nějaké srovnání cen našich učebnic se zahraničními?

Cena tuzemské učebnice pro základní školu představuje zhruba třetinu ceny obvyklé v západní Evropě. Co přijde u nás na pět, šest eur, stojí tam dvacet. Přitom jediné, co je u nás nižší, jsou mzdy. Ceny papíru nebo tiskařských prací jsou na stejné úrovni, nebo dokonce vyšší. A to platí i o dalších nákladech, jako jsou energie, spoje, auta, pohonné hmoty, nájemné. I ty jsou v Česku srovnatelné a někdy i vyšší než třeba v sousedním Německu.

LN - Mění se trh učebnic v čase?

Mění se neskutečně rychle. Hlavně se prosazuje elektronická verze všeho. Dost na ni sázíme.

LN - Guvernér státu Kalifornie Schwarzenegger nedávno prohlásil, že stát už nebude dotovat školám papírové učebnice, ale pouze elektronické.

No jo, jenomže oni to tam asi už mají. Kdybychom chtěli u nás vybavit všechny třídy interaktivními tabulemi a všechny učitele počítači, o noteboocích pro žáky nemluvě, přišlo by to stát na dvacet miliard korun. Ale možná by do toho měl opravdu investovat. Rozhodně by to bylo ale lepší než šrotovné. Vždyť je docela možné, že většina rodin, které mají auto starší deseti let, si dosud nepořídila novější prostě proto, že podporovala vzdělávání svých dětí. Není těžké spočítat, že za dvě a půl miliardy šrotovného, na které si chce stát dokonce půjčit, bychom mohli například poslat čtvrtinu jednoho populačního ročníku na rok na studia do zahraničí.

LN - Anebo zaplatit učebnice i pro střední školy?

Nebo tak.

***

Profil

Povolání: nakladatel
Jiří Fraus vystudoval VŠ strojní a elektrotechnickou v Plzni, poté pracoval v papírnách. V roce 1991 založil nakladatelství učebnic. Od roku 2000 se jeho společníkem a padesátiprocentním vlastníkem stala německá vydavatelská společnost Cornelsen Verlagsholding Berlin.

Mezi cenami, které nakladatelství Fraus získalo, je například zlatá medaile Knižního veletrhu ve Frankfurtu za Chemii pro 8. ročník ZŠ.

Přidat na: